Střet zájmů v obchodních korporacích: podceněné riziko s tvrdými následky

Střet zájmů není pouze tématem veřejné správy nebo velkých nadnárodních společností. V prostředí obchodních korporací představuje každodenní právní i compliance riziko, které může mít významné dopady na odpovědnost členů statutárních orgánů, platnost uzavíraných smluv i důvěru společníků, investorů a obchodních partnerů.

Právní úprava obsažená zejména v § 54 až § 57 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ukládá členům volených orgánů jasné povinnosti při vzniku nebo hrozbě střetu zájmů. Smyslem této úpravy není vytvářet administrativní překážky, ale chránit obchodní korporaci před rozhodnutími, která mohou být ovlivněna osobními zájmy členů jejích orgánů.

Střet zájmů jako každodenní korporátní riziko

Členové představenstev, jednatelé, členové správních rad i dalších volených orgánů spravují majetek společnosti a přijímají rozhodnutí, která mohou mít zásadní ekonomické důsledky. Současně jsou povinni vykonávat svou funkci loajálně a s péčí řádného hospodáře.

Rizikové jsou zejména situace, kdy člen orgánu:

• jedná ve vlastním majetkovém zájmu,
• zvýhodňuje osobu sobě blízkou,
• prosazuje zájmy jiné společnosti, kterou ovládá nebo v ní působí,
• rozhoduje v situaci, kdy jeho osobní nebo obchodní vazby mohou ovlivnit jeho nestrannost.

Podstatné přitom je, že ke střetu zájmů nemusí dojít fakticky. Zákon pracuje již s možností vzniku střetu zájmů, která zakládá informační povinnost člena orgánu.

Základní pravidlo: informovat včas a dostatečně

Základním pilířem celé právní úpravy je transparentnost.

Podle § 54 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je člen voleného orgánu povinen bez zbytečného odkladu informovat orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán společnosti, jakmile se dozví, že může při výkonu své funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace. Stejná povinnost dopadá i na možné střety zájmů osob jemu blízkých nebo osob jím ovládaných či ovlivňovaných.

Informační povinnost by měla být splněna:

• bez zbytečného odkladu,
• pravdivě a úplně,
• v rozsahu umožňujícím objektivní posouzení situace,
• u zamýšlených smluv včetně jejich podstatných podmínek.

Pouhé formální oznámení bez konkrétního obsahu zpravidla nenaplňuje účel zákona.

Uzavírání smluv se členem orgánu podléhá zvláštním pravidlům

Samostatnou oblast představují smlouvy uzavírané mezi obchodní korporací a členem jejího voleného orgánu nebo osobou jemu blízkou.

Právě těmto situacím se věnuje § 55 zákona o obchodních korporacích, jehož cílem je zabránit tomu, aby člen orgánu využil svého postavení při sjednávání podmínek ve svůj vlastní prospěch. Příslušné orgány společnosti proto musí mít možnost seznámit se s podstatou zamýšlené transakce ještě před jejím uskutečněním a posoudit, zda odpovídá zájmům společnosti.

Proces není formalita

Informační povinnost sama o sobě není cílem právní úpravy. Je pouze prostředkem, který umožňuje společnosti přijmout odpovídající opatření.

Kontrolní nebo nejvyšší orgán společnosti může například:

• pozastavit výkon funkce člena orgánu,
• zakázat uzavření zamýšlené smlouvy,
• vyžádat si doplnění dalších informací,
• nebo dospět k závěru, že střet zájmů nepředstavuje pro společnost významné riziko.

Možnost pozastavení výkonu funkce výslovně upravuje § 54 odst. 4 zákona o obchodních korporacích, což podtrhuje význam preventivního charakteru celé právní úpravy.

Oznámení střetu zájmů neznamená splnění všech povinností

V praxi se lze setkat s mylnou představou, že oznámením střetu zájmů odpovědnost člena orgánu končí.

Tak tomu však není.

§ 54 odst. 3 zákona o obchodních korporacích výslovně stanoví, že informační povinnost nijak nezbavuje člena voleného orgánu jeho základní povinnosti jednat vždy v zájmu obchodní korporace. Transparentnost tedy není omluvou pro jednání, které by bylo v rozporu s loajalitou vůči společnosti.

Následky mohou být zásadní

Porušení pravidel střetu zájmů může mít závažné právní i ekonomické důsledky.

Člen voleného orgánu může čelit zejména:

• povinnosti vydat neoprávněně získaný prospěch,
• povinnosti nahradit společnosti vzniklou újmu,
• ztrátě nároku na odměnu,
• odvolání z funkce,
• ručení za dluhy společnosti za podmínek stanovených právními předpisy,
• případně i soudnímu vyloučení z výkonu funkce člena voleného orgánu.

Vedle osobní odpovědnosti mohou vzniknout také spory o to, zda je obchodní korporace konkrétním právním jednáním vůbec vázána, což může významně zkomplikovat obchodní vztahy i následná soudní řízení.

Compliance jako nejlepší prevence

Největším rizikem bývá situace, kdy společnost střet zájmů dlouhodobě neřeší s odůvodněním, že "to tak fungovalo vždy".

Právě tento přístup představuje nejčastější příčinu budoucích sporů, zejména u rodinných společností, holdingových struktur nebo menších společností s ručením omezeným, kde se osobní a obchodní vztahy přirozeně prolínají.

Mezi osvědčené compliance nástroje patří zejména:

• interní pravidla pro oznamování střetu zájmů,
• evidence propojených osob,
• standardizovaný schvalovací proces významných transakcí,
• důsledná dokumentace jednání orgánů společnosti,
• pravidelné právní přezkumy významných smluvních vztahů.

Dobře nastavený compliance systém chrání nejen samotnou obchodní korporaci, ale i členy jejích orgánů, kteří jsou schopni prokázat, že při výkonu své funkce postupovali transparentně a v souladu se zákonem.

Shrnutí

Střet zájmů se zdaleka netýká pouze velkých akciových společností. Povinnosti stanovené zákonem o obchodních korporacích dopadají na všechny obchodní korporace bez ohledu na jejich velikost.

Klíčovým předpokladem zákonného postupu je včasné, úplné a prokazatelné splnění informační povinnosti podle § 54 a násl. zákona o obchodních korporacích. Transparentní rozhodovací proces, kvalitní dokumentace a vhodně nastavená interní pravidla představují nejúčinnější ochranu před odpovědností členů orgánů i před budoucími spory o platnost či závaznost právních jednání.

V oblasti střetu zájmů totiž zpravidla neplatí, že problém vzniká až ve chvíli, kdy společnosti vznikne škoda. Ve většině případů začíná mnohem dříve – okamžikem, kdy je význam preventivních pravidel podceněn.